Škola pod kostelem

Ves v údolí (1630–1786)

Moravský Karlov vznikl kolem roku 1630 v hlubokém údolí pod Jeřábem. Patřil k panství Štíty a později k Rudě nad Moravou, které vlastnili Lichtenštejnové. Lidé tu pěstovali len, předli, bělili plátno a později vyráběli kartáče a stuhy.

Vlastní duchovní správu dostala ves roku 1786. Na kopečku nad potokem vyrostla fara (č. 107) a roku 1793 kostel sv. Josefa Kalasanského. Kolem nich a rychty vzniklo malé centrum vsi. Patřila k němu i škola.

První škola (1788–1835)

Škola stála na stejném místě jako dnešní dům, přes cestu od kostela. Na mapě stabilního katastru z roku 1835 je to samostatná zděná budova uprostřed zahrady. Jméno majitele u ní není, stejně jako u fary a kostela. Škola totiž nebyla soukromá.

Nejstarší zápis z domu č. 106 je z 1. ledna 1788. Ten den se tu narodil Franziskus, syn učitele („Schulmeister“) Josepha Brauna (?) a jeho ženy Theresie. Kmotrem byl syn dědičného rychtáře zápis. Svatba rodičů přišla až o dva týdny později, 15. ledna. Ženichovi bylo 27 let, nevěstě, Theresii Kimlové (?) z Karlova, devatenáct zápis.

Brzy měl učitel i pomocníka. V říjnu 1812 se oženil „zdejší pomocný učitel“ Franz Aufschmann (?) z č. 106 s Barbarou z Bílé Vody zápis. V lednu 1825 si další pomocný učitel, Karl Göttlicher, vzal Annu, dceru karlovského zahradníka zápis.

Prvního řídícího učitele, o kterém víme víc, zapsal farář do matriky zemřelých. Andreas Langer, „Schullehrer von hier“, zemřel v č. 106 v listopadu 1833 na zápal plic. Bylo mu 56 let. zápis

Učit po něm zůstal jeho syn Johann jako pomocný učitel. Dlouho ale nežil: v lednu 1838 zemřel ve škole ve třiceti letech. zápis

Učitelský byt (1838–1883)

Byla škola zároveň bytem? Matriky odpovídají jasně: učitelé tu žili s rodinami, rodili se jim tu děti a některé tu i umíraly.

Nejpozději od jara 1841 až do roku 1859 učil v Karlově Johann Henkes se ženou Theresií. Ve škole se jim narodilo nejméně šest dětí. První byla Maria, narozená v dubnu 1841 zápis, pak Theresia, narozená v květnu 1843 zápis. O jejich smrti v Karlově záznam nemáme, snad se dožily dospělosti. Ostatní Henkesovi během deseti let pochovali: dvouletého Josepha, novorozeného Johanna, který žil dva dny zápis, Franze, kterého porodní bába v dubnu 1848 jen stačila nouzově pokřtít zápis, a Clementinu, narozenou v září 1850 zápis. Tu v červnu 1851 vzal černý kašel. O rok později se jim narodila další dcera a dostala po zemřelé sestře stejné jméno zápis.

Kolem roku 1860 bydlely ve škole už dvě učitelské rodiny. Vedle Henkesových tu žil podučitel Eugen Dittrich (?) se ženou Theresií. V letech 1859 a 1861 se jim tu narodili synové Eugen a Hubertus. Za kmotry prvnímu z nich šli Henkesovi zápis. zápis · zápis

Podle soupisu z roku 1857 školní budova nepatřila obci, ale Náboženskému fondu. Byl to státní fond, který od josefinských reforem platil fary, kostely a školy, mimo jiné i karlovskou.

Ve škole našel domov i jeden kněz. Johann Schwarz, rodák z Olomouce, vedl karlovskou duchovní správu přes třicet let a v roce 1843 se stal prvním karlovským farářem. Na odpočinek neodešel daleko. Faru přenechal nástupci a přestěhoval se o pár kroků vedle, k učiteli. Tady 1. června 1850 zemřel, ve věku 74 let. zápis

V polovině 60. let převzal školu řídící učitel Leopold Smékal s manželkou Amalií, která byla sama dcerou učitele. V květnu 1866 se jim tu narodila dcera Anna Theresia zápis. V roce 1868 jim tu na zápal plic zemřela malá Leopoldine. zápis O rok později s nimi bydlel i podučitel Ferdinand Bauman. V září 1872 se Smekalovým narodila další dcera. Dostala neobvyklé jméno Aurelia Religiosa zápis.

Koncem 70. let převzal školu řídící učitel Johann Hrubý (Hruby), sám syn učitele. Se ženou Christine, dcerou mlynáře, tu měli nejméně tři děti: Pauline Christine (1879) zápis, Johanna Ferdinanda (1882) zápis a Arthura Franze (1883) zápis. Za kmotry jim chodila rodina karlovského továrníka. Učitel tehdy patřil k vesnické honoraci. Arthur je posledním dítětem, které se podle matrik ve škole narodilo.

Nová patrová škola (konec 19. století – 1938)

Ves rostla. V 60. letech 19. století tu žilo přes 1 200 lidí a malá škola v zahradě už nestačila. Na konci století vyrostla na jejím místě nová patrová zděná budova ve stylu historismu. To je dnešní dům. Památkáři ji počítají k nejvýraznějším stavbám centra vsi, spolu s farou, kostelem a obchodem čp. 102.

Kdy přesně se stavělo, zatím nevíme. Napovídá počet tříd: v letech 1875 i 1883 byla škola trojtřídní, v roce 1900 už čtyřtřídní. Nová budova tedy nejspíš vyrostla mezi těmito roky. Jistou odpověď skrývají stavební plány v archivu v Šumperku.

Kolem roku 1910 byla karlovská škola čtyřtřídní a vyučovalo se v ní německy. Vedl ji vrchní učitel Johann Zajíček a ruční práce učila Anna Gläsnerová. V roce 1921 tu najdeme vrchního učitele Ignaze Urbanka a učitelku Wilhelmine Walentovou.

Česká menšinová škola, otevřená roku 1934, sídlila jinde, ve velké světnici roubeného domu čp. 21. V budově pod kostelem se dál učilo německy.

Po válce (1945–1990)

Po roce 1945 se Karlov skoro vylidnil: z 677 obyvatel roku 1930 jich v roce 1950 zbylo 314. Škola už nebyla tak potřeba. V létě 1954 se „budova národní školy v Moravském Karlově“ objevila v seznamu nocleháren pro školní výlety: 25 míst, od 1. července do 15. srpna, „dotazy na školníka“. Nejspíš to byla právě tahle budova. Poprvé se tu tedy přes léto spalo místo učení.

Škola ale ještě neskončila. Podle statistického lexikonu měl Karlov i v roce 1965 vlastní školu pro první až páté třídy zápis, starší děti už jezdily do Červené Vody. Ve vsi tehdy žilo jen 221 lidí, o pět let později 155.

Kdy se tu učilo naposledy? A co bylo v budově potom? V 80. letech měl v Karlově pionýrský tábor šumperský podnik ZZN a každé léto se v něm vystřídalo přes 500 dětí. Byl i ve staré škole? To zatím nevíme.

Dnes

Ve vysokých místnostech bývalých tříd dnes spí hosté. Mezi stropem a podlahou mají postavené dřevěné galerie, které se do běžného domu nevejdou. V domě je penzion s hospodou, který provozuje rodina Macanových. Kde se dřív psalo na tabuli, se dnes vaří a sedává.